Po prvních ztrátách přišlo období intenzivního studia tradingu. Kurzy, knihy, technická analýza i první setkání s fundamentem přinášely nové znalosti, ale výsledky stále nepřicházely. Tento díl ukazuje, jak snadné je ztratit se v nekonečném množství informací a proč samotné studium k dlouhodobému úspěchu nestačí.
V minulém díle jsem popsal svoje úplné začátky. Období, kdy jsem měl pocit, že trading bude mnohem jednodušší, než ve skutečnosti byl.
Pokud jsi článek neviděl, tak si ho napřed přečti zde 👉Cesta tradera: Díl 1. Očekávání vs. realita
Po štěstí začátečníka, za kterým následoval tvrdý dopad na zem, mi začala docházet jedna důležitá věc. Došlo mi, že pokud chci být v tradingu úspěšný, budu se ho muset naučit. Pořád jsem měl před sebou obraz těch úspěšných obchodníků z Wall Street, jací jsou to géniové a kolik toho musejí umět...
A tak začalo velmi dlouhé období kurzů, knih a videí. Čím více informací jsem ale získával, tím větší chaos a nejistotu jsem měl v hlavě. Věděl jsem od všeho něco, ale pořád jsem nedokázal vytvořit funkční celek.
Byl jsem přesvědčený, že úspěšný trader je ten, kdo ví nejvíc, má informace a je geniální analytik. Vzhledem k tomu, že jsem měl velké množství informací ze všech těch kurzů a analytická práce mě neskutečně bavila, tak jsem měl pocit, že jsem jen kousek od toho, aby to všechno konečně zapadlo do sebe.
Postupně jsem se učil základní patterny price action, supporty, rezistence, trendovky, Fibonacciho a různé indikátory jako RSI, Stochastic nebo Zig Zag. Velkou důvěru jsem tehdy vkládal přímo do jednoho patternu, a tím byl pin bar.
Jakmile jsem uviděl tuto svíčku, která byla ideálně v S/R zóně. Byl to pro mě jasný obchod.
Postupně jsem k tomu začal přidávat již výše zmíněné věci. A vždy, když jsem objevil něco nového, co mi dávalo smysl, měl jsem pocit, že právě toto bude ten poslední dílek skládačky.
Asi jsem se nemohl mýlit víc, než jsem se mýlil tehdy. Obchodům se nedařilo podle mých představ a opakovaně jsem prožíval pocity frustrace pořád dokola.
Základem pro mě byla technická analýza, která mě úplně pohltila. O fundamentu jsem toho ale věděl jen velmi málo. Měl jsem jen základní představu o tom, co je inflace nebo úrokové sazby.
Věděl jsem, že existují nějaké důležité ekonomické zprávy, které najdu v kalendáři, a že někdy to umí s trhem pořádně zahýbat. Jenže jsem vůbec nevěděl, jak tyto informace propojit v praxi s reálným obchodováním. Proto jsem ho ze začátku bral velmi jednoduše. Pokud měla vyjít nějaká zpráva, tak jsem prostě neobchodoval.
Tím moje práce s fundamentem prakticky skončila.
Během mé cesty jsem věděl, že si budu muset osvojit řadu návyků. A jedním z nich bylo vedení obchodního deníku. Pokud dnes můžu spoléhat alespoň na jeden návyk, který mi vydržel po řadu let, tak je to právě toto.
Od začátku jsem si deník vedl fakt poctivě a dělám to dodnes. Ne v aplikacích ani v excelu, ale hezky v papírovém bloku. To už asi dnešní generace skoro nepoužívají a nedivím se jim. Někdy jsem se tam vypsal až tak, až jsem měl klepavku v pravé ruce.
Dnes samozřejmě existuje spousta sexy aplikací, které nám tuto práci zjednoduší. Každopádně i když dnes si už obchodní deník v papírové podobě nevedu, pořád mám rád deníky jako takové. Vypsat na papír svoje myšlenky a pocity dodnes beru za antistresovou činnost, která u mě rozvíjí kreativitu.
Vraťme se do začátků... I když jsem si obchody zapisoval, pořád jsem nedokázal úplně zcela pochopit svoje chyby a nechápal jsem svoje chování. A myslím si, že jsem hlavně ani nepochopil, že trading prostě není jen o dokonalém vstupu.
Po nějaké době jsem narazil na problém, na který jsme asi narazili všichni a možná někdo z vás na něj naráží i dnes (nebo teprve narazí).
Byl jsem absolutně znásilněný a přehlušený informacemi. Věděl jsem o všem něco málo. Ale už jsem chápal méně, jak to všechno propojit. Prostě jsem nevěděl, jak si postavit obchodní strategii. Od zadání obchodu až po jeho řízení.
Risk management mi něco říkal. Věděl jsem, že nemůžu riskovat celý účet na 1 trade, ale neměl jsem skoro žádné ponětí, co s obchodem v době, když jsem v trhu. Nějaký SL na BE nebo částečné odebírky mi byly neznámé.
Řešil jsem hlavně vstup, abych se co nejméně mýlil a měl pravdu. Jakoby celý můj trading začínal a končil jedním kliknutím.
Jednu věc mi ale nikdo vzít nemohl. Ochotu tomu obětovat maximum času. Finančně jsem na tom tehdy nebyl úplně dobře. S kamarádem, kterého jsem zmínil v minulém díle, jsme měli za sebou několik neúspěšných pokusů o podnikání a díky tomu peněz nebylo nazbyt.
Nakonec mě to nutilo i odejít ze sportovního gymnázia. Ne proto, že bych to přestal mít rád, ale proto, že to jednoduše situace vyžadovala.
Každý den jsem vstával mezi 4. a 5. ráno a chodil roznášet noviny. Jakmile jsem skončil, dal jsem si snídani a koukal do grafů. Měl jsem jen omezený čas, protože potom mě čekala další práce nebo brigáda. Studoval jsem ráno i večer. Makal jsem na tom prostě kdykoliv, kdy jsem jen mohl. A takhle to šlo roky.
Kapitál pro mě byl největší problém. Tedy tehdy jsem si to alespoň myslel. V té době prakticky neexistovaly ani prop firmy. Nějaká se sice začínala objevovat, ale ze začátku spíše působila jako scam.
Proto jsem hodně dlouho zůstal na demu, abych se aspoň nějak držel v obchodování. Zpětně si ale myslím, že mi to dalo docela hodně. Naučil jsem se pracovat s platformou a testovat svoje obchody.
Na druhou stranu mi ale chyběla jedna zásadní věc a tou byly emoce. Protože dokud nejsou ve hře skutečné peníze, člověk nikdy nepozná, jak bude reagovat pod skutečným tlakem.
Po několika letech jsem měl pocit, že už toho vím a znám opravdu hodně. Jenže výsledky tomu neodpovídaly. Rozhodně to nebylo tím, že jsem neměl dostatek informací, ten problém byl úplně někde jinde.
Nebyl jsem konzistentní, protože jsem neustále dokola selhával vlastní hlavou. Tehdy jsem to ještě nedokázal úplně pojmenovat, čelit tomu a pracovat s tím. Dnes si myslím, že právě tam byl největší problém.
Pořád ve mě kolovala myšlenka, že i přes všechen čas a energii, které jsem tradingu dával, pořád nejsem tam, kde bych chtěl být.
Přesto jsem se nevzdal.
Později se mi ale v životě naskytla příležitost, která pro mě byla absolutním gamechangerem. Začal jsem se učit věci, které měly skutečný smysl a postupně jsem se přibližoval tomu, čeho jsem chtěl od začátku dosáhnout.
Ale o tom si povíme v příštím dílu.
